prší a prší
Od včerejšího poledne tady pořád prší. To ale nebrání žádné zábavě. Včera jsme měli s holkama piknik v místním parku, kde jsme pak utekly před deštěm na zastávku autobusu. Bylo to fajn. Tahle francouzská mentalita je prostě výborná. Prostě se seberete, koupíte něco na trhu nebo v obchodě, nebo si něco připravíte doma, samozřejmě nesmíte zapomenout na vínko a vyrazíte se někam plácnout do parku, nebo kamkoliv kde je kousek zeleného plácku. A jíte. A pijete. A smějete. Trávíte čas s přáteli. Žádné starosti, žádný spěch, práce počká. Tyhle pikniky tady dělá každý pořád. My jsme měli i jeden večerní v pondělí i s kytarou :) To u nás prostě neexistuje. V parku jsou jenom bezdemovci nebo feťáci. Ach jo. No tak jsme před deštem utekli. Doma jsem koukala na televizi, což mě naprosto neskutečně baví. Jsou tam super pořady a hodně mi to pomáhá pochopit i francouzsku kulturu. Přitom jsem si udělala výbornou omáčku z rokerfóru, což je absolutně nefalšovaný pravý francouzský sýr, který je opravdu silný a smrdí tedy pěkně. Samotný se právě jíst moc nedá a tak jsme z něho udělala omáčku a při psaní těchto řádku si na ní pěkně pochutnávám s těstovinami. Nechám si ji ještě na zítřka, kdy ji budu podávát ke kuřecím plátkům. Jak já miluju franouzskou kuchyni.
Večer jsme včera vyrazili ještě do naši oblíbené hospůdky, kde pokaždé potkám někoho koho znám a někoho zase nového, což je absolutně perfektní na trénink pravé hovorové francouzštiny s místními Francouzi. Povídali jsme si bandou Francouzů o všem možném a co mě potěšilo, tak že byli docela dost překvapení že vím tolik výrazů a slovíček z té právě hovorové francouzštiny. A nejen to, že znám i různé francouzské zpěváky, písničky, hecre, televizní pořady, prostě různé veci ze života, což je jenom díky mému spolubydlení s Francouzi. Mohla jsem s nimi vést absolutně normální diskuzi skoro jako kdybych byla sama Francouzska a ne Češka. A to se mi děsně líbí. Francouzi jsou vždycky překvapení, že toho tolik vím z jazyka a kultury. Takže z tohoto pohledu byla má misa zde velmi úspěšná. Teď můžu s naprostým klidem říct, že Francouze znám. A dokážu si představit, že bych tu jednou žila. Líbí se mi zde všechno. Hlavně totiž, zde máte pocit jakého si bezpečí, že máte za sebou silný bohatý stát s vyspělou ekonomikou, který Vás chrání a nenechá Vás na holičkách. A to není vůbec špatné.
Dneka je tedy vyloženě válecí den, koukám na filmy, seriály, vařím, uklízím, prohlížím si fotky ze začátku pobytu a přemýšlím, jak to všechno bylo a co se všechno stalo. Neuvěřitené. Již teď vím, že nejsem stejný člověk jako jsem byla když jsem sem přijela.
A takhle nějak to asi vypadalo v pondělí večer: 
